Jaký by měl být učitel?
Jaký by měl být učitel? Názory se liší případ od
případu a asi nikdy není možné standardizovat požadavky společnosti na
moderního učitele nové doby. Veliké rozdíly jsou taktéž v ideálu učitele na
základní a střední škole. Já se pokusím vysvětlit svůj pohled na kantora
středoškolského, kterýžto dle mého pohledu představuje v edukačním procesu
každého studenta prvek nejdůležitější. Střední škola má totiž za úkol přetvořit
z bojácného nesamostatného žáčka s taškou na zádech a svačinou v pytlíku, pro
kterého představovala škola nekriticky zatím jenom poučování a výchovu,
individuálního a názorově soběstačného studenta, který je schopen kreativní a
samostatné práce, tvorby vlastních pohledů, ale také nezávislého občana státu,
jenž si je vědom svých práv a povinností a je schopen za ně z vlastní
iniciativy bojovat.
Středoškolský učitel by měl v počátečních ročnících
nenásilně a s použitím prostředků základní školy odpoutat žáka od závislosti na
dogmatických pravidlech, které byly studentům na nižším stupni vzdělávání
vštěpovány, žák by měl stále respektovat stejné vzorce chování, rozdílem by
mělo být, že o nich začne přemýšlet a sám poznávat jejich správnost.
Samozřejmě, že se zvětšující svobodou by na straně druhé měla symetricky růst
míra odpovědnosti.
V ročnících středních by pak měla být tato přeměna
dokonána úplně. Student, tentokráte již v plném významu tohoto smyslu, by se
měl navíc naučit vlastního uvažování,
měla by mu být dána větší možnost kreativní seberealizace. Ke každému by
se mělo přistupovat individuálněji, ne s koncepcí základní školy ve stylu
neposlušného a anonymního stáda.
Poslední roky docházky studenta na střední školu by
již měly být ne nepodobny přístupu na vysoké škole. Učitelé by zde měli
vystupovat spíše jako realizátoři a prostředníci k dosahování studentových
cílů. Autoritativní přístup je zde již téměř (za podmínky zachování počátečních
stupňů procesu) pokaždé fiaskem. Pokud je úspěšný, není to výhra daného
profesora, ale prohra studenta. Jeho nekritický přístup bez alespoň
myšlenkového analýzy se mu vymstí když ne na vysoké škole, tak v životě.
Autoritativní přístup má určitý význam pouze v případě, že má daný student
zájem učit se předmětu, který autokrat vyučuje. I v tomto případě však
shledávám vztah učitel - žák negativním.- student se poté sice učí to, co mu je
přikázáno, ale již nic více, příkazovým systémem je mu totiž odbourána
schopnost učivo analyzovat a vybírat to důležité (míra důležitosti se totiž u
sekundárního a terciálního vzdělání velice liší) učí se pouze to, co je mu
zadáno. Na vyšších stupních je vhodný spíše způsob domluvy.
V pohledu osoby učitele musí být, pro úspěšnou
aplikaci těchto postupů, splněno několik podmínek. Za prvé je zde důležitá
především přirozená autorita. Ta má mnohem více váhy než autorita vynucená,
tedy dána samotným postavením učitele. Neformální autorita učitele je tedy
základní podmínkou zdárného fungování systému dohody. V případě, že tato
autorita chybí mohou nastat dva opačné případy. Buď kantor rezignuje i na svou
autoritu z pozice učitele a proces vzdělávání je tedy plně ponechán na
rozhodnutí žáka, buď se učit bude, protože to chce, nebo se učit nebude,
protože to nepotřebuje. Zdánlivě je prví případ lepší, pravda to však není.
Případ druhý totiž přináší mnohem více problémů těm, kteří již převzali své
vzdělávání plně do svých rukou. Vynucená autorita si sice poslušnost vynutí
procesními hrozbami, studenti ji se skřípějícími zuby tolerují, kantor však
ztrácí i zbytky autority, které mu zůstaly - studenti si ho přestanou vážit i
jako člověka, protože není schopen ani kompromisů, které by mu v dané situaci
když ne autoritu zvedly, tak alespoň znamenaly ze strany žáků - tímto by si
získal zpětně i respekt. Tak tedy - autoritativní učitel má význam na základní
škole, pokud se tak stane na škole střední a
kantor není svolný určitému dialogu, ztratí přinejmenším kredit jako učitel.
Současnou školu brzdí některé neduhy, kterých by se
měl ideální učitel vyvarovat.
a, v době kopírek a xeroxů je naprosto zbytečné
strávit celých pětačtyřicet minut zapisováním do sešitu a vynucování mít
vlastní poznámky. Hodina by měla být spíše strávena výkladu látky, tak aby ho
studentstvo pochopilo, ne aby mělo poznámky v sešitě, které si poté nasype do
hlavy.
b, v momentu, kdy byl vynalezen internet a jiná
snadno dostupná informační média naprosto ztratila smysl koncepce co největšího
množství encyklopedických znalostí. Rozdílem mezi vzdělaným a nevzdělaným se
tak stává pět vteřin, které nevzdělaný ztratí vyhledáním informace. Škola a ideální
učitel by měl spíše klást důraz na studentovu schopnost analyzovat, porovnávat
a z obecných vyvozovat konkrétní informace a naopak.
-Adam Kurzok-
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=961